Humus

vzniká tzv. humifikací, což je pomalý a dlouhodobý proces, při kterém se primární organická hmota ( vyhozené slupky, tráva atd.) nejprve zahřeje na 50–70°C a za pomoci půdních organismů (např. bakterií, žížal, larev hmyzu) se pozvolna mění na humus. Zvýšená teplota v počátku procesu (50 -70°C) zahubí většinu nežádoucích bakterií a nemocí včetně Salmonely (tomuto jevu se říká hygienizace). Pokud upravíme podmínky v kompostu (např. zaléváním zvýšíme jeho vlhkost v počáteční fázi), aby zvířata pracovala efektivněji, můžeme celý proces vzniku humusu zrychlit.

Z jedné tuny bioodpadu lze vyrobit asi 400 kg kompostu

Co můžeme dávat do kompostu abychom získali humus?

čím pestřejší složení tím lepší
  • listy, sláma
  • zbytky rostlin, zeleniny a ovoce
  • slupky z banánů
  • drobné větvičky
  • skořápky z vajíček
  • kávová sedlina
  • popel z listnaných stromů
  • papír bez postisku
  • lidská moč
  • hnůj (kravský, koňský, od králíků, ovcí a koz)
  • perlit, šungit, zeolit
  • zbytky kostí a nehtů zvířat
  • velmi jemný prach získaný při drcení kamene v kamenolomech
  • lávový prach
  • zákvas z kopřiv a další zákvasy a jíchy
  • prach z dřevěného uhlí nebo drcené dřevěné uhlí
  • biouhel (produktem rozkladu biomasy vlivem dostatečně vysoké teploty (tři sta až šest set stupňů) za malého nebo žádného přístupu vzduchu)
  • alginit (na 1m3 přidat min.30 kg ALGINITU)

Jak vyrobit humus?

kombinací uhlíkatých a dusíkatých složek v poměru 1 : 25
 

Přírodní hnojiva:

 

Humus

  • soubor organismu v půdě v různém stupni rozkladu a látkové přeměny 
  • je tvořen živými těly rostlin a živočichů a jejich zbytky po odumření

Humus dělíme:

  • živý humus – dosud nerozložená org. hmota,jeho rozkladem vznikají jednoduché látky, které jsou přístupné rostlinám / rozkládají je bakterie /
  • trvalý humus – je to část organických látek v půdě, která odolává biologickéme rozkladu – hydrolýze a oxidaci.

Složení: vlastní humus – horninové kyseliny, hornin
rezervní humus – nehumifikovaná hmota

Podle reakce se humus rozděluje: 

  • humus kyselý
  • neutrální
  • zasaditý

Podle obsahu humusu dělíme: 

  • slabě humózní – obsahují pod 1% humusu
  • mírně humózní- obsahují 1-2% humusu
  • středně humózní – obsahují 2-3% humusu
  • humózní- obsahují více než 3% humusu

Způsob rozkladu org.látek:

  • Mineralizace – rozklad za přístupu vzduchu za určité teploty a vlhkosti
  • Rašelinní – rozklad bez přístupu vzduchu při nadbytku vody
  • Humifikace – rozklad za částečného přístupu vzduchu

Rozlišujeme podle množství vzduchu:

  • tlení- rozklad org.l. složitějších na jednodušší za přístupu vzduchu
  • kvašení – rozklad za omezeného přístupu vzduchu uvolňují se plyny
  • hnití- rozklad za nedostatečného přístupu vzduchu

význam: 

  1. nepostradatelná složka kulturních půd
  2. podmiňuje fyz. vlastnosti půdy
  3. zdroj výživy rostlin
  4. v lehkých půdách snižuje propustnost pro H2O

Obsah humusu zvětšujeme dodáváme organické hnojiva

Organický podíl půdy

je tvořen rostlinami a živočichy a jejich zbytky po odumření. Způsoby rozkladu: 

  1. mineralizace - rozklad org.látek za přístupu vzduchu za určité teploty a vlhkosti
  2. rašelinění – rozklad za částečného přístupu vzduchu a podle jeho množství rozlišujeme:
  • tlení - rozklad na minerální látky – vznik humusu
  • kvašení – dochází k uvolňování C
  • hnití - nepřirození způsob, protože je bez přístupu vzduchu

Humus – vzniká v procesu humifikace

je to soubor jednotlivých org.látek v půdě, které jsou v různém stupni rozkladu a látkové přeměny

Rozlišujeme: 

  • vlastní humus
  • humusové látky
  • nehumusové látky
  • látky rozpustné v kyselinách nebo v rozpouštědlech

Podle reakce poznáváme humus: 

  • neutrální
  • kyselý
  • zásaditý

Význam humusu – je důležitý pro úrodnost půdy

  • pro činnost mikroorganismu
  • zásobárna živin pro rostliny
  • zlepšuje vlastnosti půdy a zvyšuje zadržování vody v půdě

Strukturnost půdy

schopnost půdy seskupovat se do menších nebo větších shluků nazývaných půdní agregáty. Způsob jakým se částice seskupují se nazývá struktura půdy. Nejlepší je drobtovitá struktura. Rozlišujeme půdy: 

  • strukturní půdy (převažují prachové částice)
  • nestrukturní půdy

Ochrana půdy

Poškozování – eroze, narušování režimu a struktury půdy, zhutnění půdy, okyselování, znečištění cizorodými látkami, zvýšení obsah dusičnanů. Preventivní opatření:

  • volba vhodných rostlin k pěstování v jednotlivých oblastech
  • správně používání hnojiv a chemických přípravků a ve vhodné době
  • používání odpovídající techniky
  • šetrné zacházení s půdou